Příběh Samičky se začal psát koncem 19. století, kdy se kníže Filip Arnošt Hohenlohe z Schillingsfürstu rozhodl společně se svou chotí přestěhovat na poděbradský zámek. Zámek nechal opravit a spolu se svou ženou se tu rád zdržoval po celý rok.
Z rodného Bavorska si kníže přivezl i recepturu jedinečného bylinného likéru obsahujícího jalovec, pelyněk, či zeměžluč. Ten mu byl dle doporučení místního lékaře Dr. Boučka podáván každé ráno před snídaní na lačno. Na zámku se likéru říkalo Weibchen, což si český personál volně přeložil jako Samička.
Zanedlouho poté, co byl jeden z německých přátel knížete Hohenlohe – baron Bülow pozván do Poděbrad na hon, objevil při svém pobytu na zámku v roce 1905 s pomocí proutku první minerální pramen.
O tři roky později vznikly v Poděbradech lázně a město se rychle proměnilo ve vyhledávané lázeňské středisko. K oblibě hojně navštěvovaného města přispěli ochotně i místní živnostníci, kteří se rychle přizpůsobili potřebám lázeňských hostů. Jedním z nich byl i pekař a kavárník Josef Váňa, který zde otevřel útulnou kavárnu, kam lákal hosty nejen na vyhlášenou kávu a pečivo, ale i na zdravotní likér v té době už široko daleko známý jako Samička, který začal připravovat podle osvědčeného receptu získaného od zámeckého personálu.
Stejně tak jako Váňova kavárna, tak i Samička se stala vlázeňském městě na Labi velmi rychle oblíbenou. Mezi hosty kavárny bylo i mnoho známých osobností, které přijížděly do Poděbrad za zdravím a příjemnými zážitky. K těm nejvěrnějším pravidelným hostům patřili i slavní spisovatelé, cestovatelé, herci, vědci i doktoři, mezi kterými nechyběli například Ignát Hermann, Theodor Pištěk, Enrique Stanko Vráz, či Antonie Nedošinská. Pro většinu z nich bylo ranní štamprlátko na lačno neodmyslitelným doplňkem jejich lázeňských procedur.
Ještě v 60. letech minulého století byla Váňova kavárna v provozu, ale po znárodnění v roce 1948 se už nijak nedala vrátit uvolněná atmosféra prvorepublikových poděbradských lázní a starých dobrých časů. Přesto se doposud zachovala vzpomínka v podobě původního receptu, který si kavárník Váňa ve svých začátcích opsal přímo od pamětníka knížete Hohenlohe ze zámku. Na originální recept se podařilo navázat v roce 2017, kdy byla Samička opět inspirována původní recepturou hraběte Hohenlohe. Lázeňští hosté si tak mohou Poděbradskou Samičku znovu dopřát po více než 100 letech od jejího vzniku!
Zvláštní poděkování za poskytnutí historických údajů a souvislostí patří paní Janě Hrabětové.
Inspirováni původní recepturou hraběte Hohenlohe, jsme pro vás v přesném poměru smíchali jalovec, pelyněk, zeměžluč, kmín a dalších 38 bylin.
Výsledkem je likér s nezaměnitelnou hořkosladkou chuťí, kterou si zamilují dámy i lázenští šviháci.
Jest velmi oblíbená zejména v chladném období ve spojení s čajem, ovocnými šťávami a jako klíčová ingredience do svařených vín a punčů. Společně se prohřeje při 80-90°C a podává v silnostěnném skle. Doporučeno doslazovat přírodně, nikoli cukrem.
Samičku lze servírovat za pokojové teploty do 22° C. Nejlépe do táhlé likérky, nebo baculaté skleničky na cognac se zúženým hrdlem. Doporučuje se nejdříve skleničkou zakroužit, aby vynikla různorodá škála vůní bylinek.
Doporučeno je i podávání za studena a mražena při teplotách od 4 do -18°C. Takto likér nejlépe servírujeme do klasických panáků nebo whiskovek. Povšimnete si zejména čisté chuti anýzu a hořce.
