PŘÍBĚH SAMIČKY

DAS WEIBCHEN

Příběh Samičky se začal psát koncem 19. století, kdy se kníže Filip Arnošt Hohenlohe z Schillingsfürstu rozhodl společně se svou chotí přestěhovat na poděbradský zámek. Zámek nechal opravit a spolu se svou ženou se v Poděbradech rád zdržoval po celý rok.

Z rodného Bavorska si kníže přivezl i vlastní recepturu jedinečného bylinného likéru obsahujícího jalovec, pelyněk, či zeměžluč. Ten mu byl za doporučení místního lékaře Dr. Boučka podáván každé ráno před snídaní na lačno. Na zámeckém dvoře se likéru říkalo Weibchen, což si tehdejší česky mluvící personál volně překládal jako Samička. Tak, i když nevědomky, vznikl její originální český název.

Zámek od Labe
Poděbrady

Filip Arnošt Hohenlohe
z Schillingsfürstu

PRVOREPUBLIKOVÁ SAMIČKA

Zanedlouho poté, co byl jeden z německých přátel knížete Hohenlohe – baron Bülow pozván do Poděbrad na hon, objevil při svém pobytu na zámku v roce 1905 s pomocí proutku první minerální pramen.

O tři roky později vznikly v Poděbradech lázně. Město se poté rychle proměnilo ve vyhledávané lázeňské středisko. K oblibě hojně navštěvovaného města ochotně přispěli i místní živnostníci, kteří se rychle přizpůsobili potřebám lázeňských hostů. Jedním z nich byl i pekař a kavárník Josef Váňa, který zde otevřel útulnou kavárnu, kde vítával hosty nejen na vyhlášenou kávu a pečivo, ale i na zdravotní likér v té době už široko daleko známý jako Samička, který připravoval podle osvědčeného receptu získaného přímo od zámeckého personálu knížete Hohenlohe.

DOBA ZLATÁ

Spolu s Váňovou kavárnou se Samička stala v lázeňském městě na Labi velmi rychle oblíbenou. Mezi hosty kavárny bylo i mnoho známých osobností, které přijížděly do Poděbrad za zdravím a příjemnými zážitky. K těm nejvěrnějším pravidelným hostům patřili i slavní spisovatelé, cestovatelé, herci, vědci i doktoři, mezi kterými nechyběli například Ignát Hermann, Theodor Pištěk, Enrique Stanko Vráz, či Antonie Nedošinská. Pro většinu z nich bylo ranní štamprlátko na lačno neodmyslitelným doplňkem jejich lázeňských procedur.

KONEC
A NOVÝ ZAČÁTEK

Ještě v 60. letech minulého století byla Váňova kavárna v provozu. Avšak znárodnění v roce 1948, kdy se už nijak nedala vrátit uvolněná atmosféra prvorepublikových poděbradských lázní a starých dobrých časů, učinilo Samičce přítrž a musela se na více než 70 let odmlčet.

Přesto všechno se doposud zachovala relikvie v podobě původního receptu, který si kavárník Váňa v začátcích svého podnikání opsal přímo od pamětníků knížete Hohenlohe.

Na originální recept se podařilo navázat až v roce 2017. To se místní patriot Voříšek se odhodlal za pomocí syna navázat na dlouholetou tradici poděbradského likéru inspirovaného původní recepturou hraběte Hohenlohe tak, aby si lázeňští hosté mohli dopřát Poděbradskou samičkou tak jako tomu bylo u jejich předchůdců před více než 120 lety.

Zvláštní poděkování za poskytnutí historických údajů, souvislostí a vlídnou ochotu patří paní PhDr. Janě Hrabětové.

INSPIRACE

Dle původní receptury hraběte Hohenlohe je v přesném poměru smíchán jalovec, pelyněk, zeměžluč, hořec, kmín a dalších 37 léčivých bylin.

Výsledkem je likér s nezaměnitelnou hořkosladkou chutí, kterou si zamilují dámy i lááázenští šviháci.

Jak na ni

VYCHUTNEJ JI ZA TEPLA

Samičku podáváme za pokojové teploty do 22° C. Nejlépe do táhlé likérky, nebo baculaté skleničky na cognac se zúženým hrdlem. Je doporučeno nejdříve skleničkou zakroužit, aby vynikla různorodá škála vůní bylinek.

NA MRAZU

Doporučeno je podávání i zastudena až zamražena při teplotách od 4 do -18°C. Likér takto nejlépe servírujeme do panáků nebo whiskovek obvyklého střihu. Povšimněte si zejména čisté chuti anýzu a hořce.

NEBO SI JI NAMÍCHEJ DLE CHUTI…